Historie plemene

Víme, že Keltové usídlení na Kontinentu, chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů, jejichž obrazy se dochovaly na egyptských malbách. Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zajímaly o chov chrtů, ale pravděpodobně byli jejich psi ještě větší, než jedinci starší variety na pevnině. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale následkem působení klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. První písemné doklady o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu. Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes). Za zmínku stojí i to, že v 1.století našeho letopočtu Uiseneach na svém útěku ze Skotska s sebou vzali 150 takových psů. Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů. Pár irských chrtů představoval od středověku do 17.století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde. Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15.století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky. Když byl za vlády Cromwella (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí. Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení. Jedině díky poměrně časté příbuzenské plemenitbě se podařilo vyšlechtit z irských vlkodavů opět upevněné plemeno; oprávněně se rozšířil názor, že výsledky chovu představují znovuzrození tohoto plemene. V roce 1885 byl založen klub pro irské vlkodavy a irský chovatelský klub řídil na své výstavě v roce 1879 zvláštní třídu pro toto plemeno. Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku. Jako živoucí doklad irské kultury a jako dědictví keltské minulosti se těší se velkému zájmu. Irský vlkodav je doma mírný jako ovečka, při lovu je však odvážný jako lev. Dnes se kromě Irska chová v řadě dalších zemí.